Mé tvůrčí cestovatelské zážitky

Jak to vše začalo?

Jak k tomu došlo, že jsem se jednoho letního dne rozhodla vydat tou neznámou, zatím neobjevenou, ale velmi“omamnou“ tvůrčí cestou? Proč začít hledat sama sebe? Co jsem od toho vlastně očekávala, kam měly směřovat mé kroky? Znám se natolik, abych byla schopna odhadnout, co vlastně hledám? Co za „nebezpečí“ či omyly na mě kde čekají?

Je toho mnoho, co lze objevit, když se začnete dívat „jinýma“ očima. Otázka se rodila jedna za druhou a myšlenky létaly, jako motýlci všude okolo mě.

A protože mě vždy lákalo dobrodružství neznámého světa i to, co je za obzorem vykročila jsem vpřed. To kouzlo, které člověka omámí a víte, že za tím prostě „musíte“ jít.

Najednou jsem kdesi zahlédla výzvu. Tu omamnou vůni, která mě vyzývala k činu. Rozhodla jsem se poslechnout a vykročit vpřed.

Začala jsem objevovat oblast, která mi plnými doušky dávala to, co mě vždy „trošku“ lákalo a trošku lechtalo kdesi v břiše. Motýlci mávali divoce křidélky a vyzývali: „Pojď dál“ neboj se a objev to velké tajemství ukazující, co je tam dál, „za obzorem“. Zjisti, jak je krásný svět a ne jen tvé okolí. Je ideální čas.

A tak jsem vykročila za tajemstvím slov a iluzí.

Za dobrodružstvím mě vezla velká kola autobusu. Já tak mohla v klidu přemýšlet. Co ten den zažiji a koho potkám? ˇČím bude zvláštní a co mi říká?

Když jsem dorazila do toho krásného velkého města a rozhlédla se musela se zhluboka nadechnout a povzdychla jsem si, „Tak jsem tu a budu hledat, objevovat to pravé „kouzlo“ matičky Prahy.

Divoce jsem se dívala okolo sebe a uvědomila si, že v tom snění jsem si zapomněla „cvaknout“ jízdenku v metru.

Než jsem přejela 2 stanice byla ve mě hodně malinká dušička, ale pro „tentokrát“ mi to prošlo. Pro „příště“ musím dávat velký pozor. Na zpáteční cestě, když už jsem měla již „cvaknutou“ jízdenku jsem potkala revizora. Hrdě jsem mu podala jízdenku ke kontrole. Při první cestě „na černo“ by mi bylo hodně „ouvej“.

Když se muž vedle mě se začal bavit s revizorem o tom, že již ho ten den vidí po několikáté došlo mi, jak velké jsem měla vlastně štěstí.

Když jsem našla to místo, které se mělo pro další rok stát mým „inspirativním“ domovem byla jsem šťastná. Nedala jsem se odradit a šla za svými sny.

Domů jsem dorazila hodně pozdě v noci. Štastná z nového, inspirativního. Z možností, které se přede mnou začaly otevírat a i poučení, že „na černo“ se nejezdí, mohlo by se mi to velmi vymstít!

Krásně se mi ten den usínalo plná dojmů i očekávání „příštích“ zážitků